Nedá mi to, abych to znovu nepřipomněl… V noci z úterý 20. na středu 21. srpna 1968 překročily armády pěti států tehdejšího východního bloku československé hranice. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila tzv. Pražské jaro – pokus komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Uteklo to, dnes si připomínáme už 56. výročí začátku okupace. Mladá generace si už nedokáže tuto dobu vybavit ani z učebnic, střední generace zná srpnové události roku 1968 jen z vyprávění svých rodičů, vzpomínat mohou dnes již jen současní penzisté nad sedmdesát… V Sedlčanech nemají pomalu ani na co. Ruské tanky v té době jezdily po silnici kolem Sedlčan na Příbram – tam, kde byl uran!
Jediné sovětské nákladní vozidlo s několika vojáky pro poruchu zastavilo po pár dnech okupace na parkovišti proti kostelu. Někteří lidé jim chodili spílat, jiní nakukovali ve strachu jen za rohem, další spoluobčané malovali po zdech a vozovkách nápisy nabádající okupanty k odchodu, občas si někdo vojáky „odvážně“ vyfotografoval. Objevilo se i pár těch, kteří jim přišli za „osvobození“ poděkovat…
Ladislav Havel
Ilustrační foto: wikimedia
