V tomto roce uplyne 40 let od doby, kdy byl v Sedlčanech založen dnes již neexistující Fotoklub Svazu českých fotografů. A tak si dovolím, především pro ty, kteří tyto časy pamatují, sáhnout do svého bohatého písemného i fotografického archivu a přiblížit vám dobu, kdy fotografování ještě nebývalo jen uměním podobným stisknutí vypínače a rozsvícení žárovky. Jak na začátku tohoto století napsal ve svém sloupku do DiGifota Jiří Peňás: Tehdejší fotografové se svými filmovými fotoaparáty byli především muži (ale občas také i ženy) tajemství, oplodňovači chemických vrstev a alchymističtí porodníci světla. Stáli trochu na okraji slušné společnosti, ale hrdě, znalí své ceny. Věnujme jim tedy, myslím tím bývalým členům sedlčanského fotoklubu Svazu českách fotografů, trochu delší vzpomínku. Zaslouží si ji.
Fotoklub Svazu českých fotografů bylo zatím jediné oficiálně registrované fotografické seskupení amatérských fotografů, které až do roku 1990 v Sedlčanech fungovalo. Jeho vznik sahá přibližně do začátku druhé poloviny roku 1975, kdy pětice místních fotografických nadšenců se prvně po vzájemné dohodě sešla v sedlčanském kulturním domě a dohodla se s tehdejším vedením domu, že se zde bude pravidelně scházet. Prozatím pod hlavičkou fotokroužku místního kulturáku. Už ale v té době, kdy veřejné setkání pěti osob bylo v dobách Husákovské normalizace považováno za nepovolené shromažďování, začalo „šilhat“ po osamostatnění.
To se nakonec povedlo až v roce 1978, kdy nás pod „svá křídla“ vzala snad jediná zájmová organizace v ČSSR, která nikdy nebyla součástí tehdejší Národní fronty – Svaz českých fotografů. Ten byl součástí mezinárodní federace fotografů FIAP, založené v roce 1950 ve švýcarském Bernu. Jenže i tak další roky trvalo, než se za pomoci tohoto svazu podařilo sedlčanskému uskupení získat od státu oficiální registraci, samostatnost a tehdy nezbytné úřednické razítko fotoklubu. Jen pro ilustraci: Dnes trvá zaregistrování občanského sdružení pár dnů, za komunistického režimu to v našem případě byly téměř dva roky! Přesto koncem května 1980 přišel z tehdejšího Okresního národního výboru v Příbrami doporučený dopis a v něm pro nás důležité oznámení. Bylo sděleno, že Fotoklub Svazu českých fotografů v Sedlčanech byl 20. května státní mocí zaregistrován!
Jak už jsem v úvodu uvedl, zakládajících členů bylo stejně jako v románu Karla Poláčka pět: Pepa Macháček, Jirka Sosnovec, Láďa Hadraba, Honza Nedorost a já. Hned od začátku práce fotokroužku přicházeli, ale také dost často po pár návštěvách odcházeli, další zvědaví příznivci fotografování. Jejich hlavním zájmem však nebyla stálá klubová činnost, ale především získat možnost, kde si vyvolat filmy a zhotovit fotky. Ale v té době, ani nikdy v budoucnu, jsme žádnou společnou fotokomoru neměli. Všichni jsme pracovali v domácích podmínkách. Někdo v koupelně nárazově přeměněné v temnou komoru, pár z nás ve vlastní nastálo vybudované fotokomoře.
Ladislav Havel – 23. ledna 2015
