Jak je jednoduché a zároveň hodně moc smutné opsat to, co oficiálně uvedla tuto neděli 18. prosince všechna česká média: „Ve věku 75 let zemřel bývalý prezident, spisovatel a dramatik Václav Havel.“ Jenže nedá mi to jen opsat tuto smutnou větu a nevzpomenout. Vždyť to byl člověk, který stál u zrodu svobody v naší zemi. Byl to také jediný prezident, s kterým jsem měl možnost se osobně setkat, strávit s ním krátkou dobu a prohodit pár vět. Stalo se tak začátkem září roku 1990 přímo v našem městě, tedy Sedlčanech.
Tehdy, jako členové sedlčanského Koordinačního centra Občanského fóra, plni euforie z nově nabyté svobody, plni ideálů a zcela nesví jsme čekali před sedlčanskou radnicí na příjezd prezidenta Václava Havla. S námi i všichni členové nově demokraticky zvoleného tehdejšího Městského národního výboru. Samozřejmě také zcela zaplněné sedlčanské náměstí, tehdy ještě Míru. Na nás, kteří jsme stáli před radnicí padala celková nervozita, a to nejenom proto, že příjezd se oproti plánu dost pozdržel. Konečně došlo k tomu, na co jsme čekali my i stovky lidí na náměstí: kolona automobilů s prezidentem Václavem Havlem přijela do Sedlčan.
Není vůbec jisté, zda Havlova pravda a láska někdy zvítězí nad lží a nenávistí. Ono to logicky není ani možné, jedná se spíše o nadsázku. Přesto je zcela jisté, že já na setkání s ním budu vždy rád vzpomínat.
Ladislav Havel – 18. prosince 2011,
autoři fotografií: Vlastimil Petrášek a Zdeněk Kolář
