ONA: „Co si dáš k večeři?“
ON: „Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.“
ONA: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?“
ON: „Jo chuť … Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama…“
ONA: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.“
ON: „No vždyť jsem ti to už řekl, že já mám chuť na pořádný biftek na zeleným pepři a …“
ONA: „Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?“
ON: „No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák.“
ONA: „V půl osmý večer? Ty ses snad zbláznil! A stejně nemáme brambory. Kdybys přišel domů dřív, mohl sis je koupit!“
ON: „Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo abys mi to řekla.“
ONA: „Proč bys je, prosím tě, kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa! Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den!“
ON: „No, já jen, že ses ptala na co mám …“
ONA: „Nech už toho, prosím tě, jseš s tím … ‚že ses ptala‘ … už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři.“
ON: „A z čeho si můžu vybrat?“
ONA: „No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou.“
ON: „No … tak tedy …, co třeba tousty …“
ONA: „Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni!“
ON: „Tak já bych si … asi … dal …, no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl.“
ONA: „Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?“
ON: „Dobře, udělej mi špagety.“
ONA: „No konečně, z tebe taky něco rozumnýho dostat. Chceš na ty špagety sýr?“
ON: „Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám.“
ONA: „No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho.“
ON: „Už deset let, miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si dal naposledy na špagety sýr.“
ONA: „Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku.“
ON: „To mohl, klidně, proč ne – tak mi ji dej.“
ONA: „No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!“ …….
ONA: „Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem…“
