Svatojánská noc (z 23. na 24. června) je vlastně takovým pokračováním oslav letního slunovratu. Slaví se v předvečer svátku Jana Křtitele a její tradice sahá hluboko do středověku. U nás téměř zapomenutá oslava se v různých částech Evropy slaví lidovými veselicemi pod širým nebem. Magická a kouzelná noc je opředená řadou pověstí a tradic, které sahají daleko do starověku.
Typickým prvkem této noci jsou svatojánské ohně pálené na kopcích. Tyto ohně se pro získání síly přeskakují, zapalují se v nich košťata, jejichž kroužením se symbolizuje putující Slunce. „Kdo přeskočí svatojánský oheň, bude dlouho živ a zdráv,“ tradovalo se v dřívějších dobách. O svatojánské noci se také každoročně otevírají skály a země vydává své poklady.
Důležitým prvkem je i svatojánské čarování, týkající se především sběru bylin a milostné magie. S magií lásky souvisí víra v „devatero bylin“, květy natrhaně v noci tajně na louce, z kterých dívka uvije věneček, a pak s jeho pomocí zjistí, koho si vezme. Některá jiná svatojánská milostná kouzla slouží i přímo k přinucení mladíka, aby se do dívky zamiloval.
Dále se věřilo, že v tuto noc lze nalézt zlaté kapradí. Kdo květ zlatého kapradí nalezl, byl obdařen magickými schopnostmi jako třeba rozuměl řeči zvířat a rostlin. Zlaté kapradí se podaří najít jen za šera nebo potmě. K svatojánské noci tradičně patřila i domácí výroba svatojánské ořechovky, o které se dodnes traduje, že kdo ji ochutná, bude okouzlen.
Ilustrační foto: pixabay.com
