Po Škaredé středě vždy přichází před velikonočními svátky Zelený čtvrtek. Název Zelený čtvrtek pochází podle zelené barvy liturgických rouch při bohoslužbách v kostelích. V tento den, pokud člověk chce být po celý rok zdravý, by se pro změnu měla jíst zelená strava. Tedy špenát, zelí, kapusta, brokolice a tradičně zapíjet zeleným pivo.
O Zeleném čtvrtku se také naposledy rozeznívají kostelní zvony, od pátku jejich hlas až do sobotního večera neuslyšíte, neboť „odlétají do Říma“. Zvuk zvonů až do sobotní Veliké noci nahrazují různé klapačky a řehtačky. Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů měly dříve různé názvy a stejně tak i různou podobu. Někde to byly obyčejné řehtačky, jinde klapadla, hrklávky, valchy a tragače.
Dříve lidé na Zelený čtvrtek vstávali hodně časně, ještě před rozedněním, pomodlili se a omyli se ranní rosou, (když ležel sníh, tak i sněhem), čímž se ochránili před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Stejně ta si musela přivstat paní domu, aby zametla dům ještě před východem slunce. Pokud počasí dovolilo, hospodář sel na poli v tento den hrách a len.
Ilustrační foto: pixabay.com
