Je tomu už víc jak dvacet let, co se v Česku 14. února začal slavit svatý Valentýn. Svátek každoročně s radostí slaví ti, kdo si tento den zamilovanosti oblíbili a ve velkém propagují ti, jimž přináší nemalé finanční zisky: obchodníci. Druhá, podstatně větší část Čechů tento svátek právě pro jeho import z USA odmítá slavit, ve skutečnosti se částečně mýlí oba „Valentýnské tábory“. Tento svátek byl opravdu vymyšlen za mořem v Americe, ale jen proto, že jistý výrobce vánočních přáníček v roce 1907 bankrotoval a tak jej napadla spásná myšlenka – svátek zamilovaných Valentýn.
Natiskl první barvotiskové lístky s portrétem světce a velikým srdcem. Pak spustil reklamní kampaň, v níž hlásal, že nejlepším způsobem, jak si mohou páry vyznat lásku, je výměna valentýnských pohlednic. Opravdové kořeny jsou však odvozeny od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. Při dávném svátku Lupercalia nešlo zrovna až tak o velkou zamilovanost, jaká je teď Valentýnu přikládána, ale…
„V předvečer tohoto dne byly do ‚urny lásky‘ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho ‚miláčkem‘ v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky církvi a knězi Valentinovi,“ uvádí Wikipedie. Pokud zapátráte ještě více v historických pramenech, dozvíte se, že tento den, kterému vládla bohyně Juno (v řecké mytologii Héra), byl pro Římany jen a jen oslavou rozkoše, sexu a radosti z tělesných požitků.
Takže pánové a dámy, žádná nevinná valentýnská zamilovanost a velká láska, ale jen velký sexuální svátek. Což občas nevylučuje i tu zamilovanost… A proč zrovna v půlce února? To proto, že do Říma už pomalu v té době přicházelo jaro, ptáčci začali zpívat a také se pářit. Dodnes na mnoho valentýnských pohlednicích objevíte letícího Amora s lukem a šípem. Co myslíte, že klidně může symbolizovat ten šíp? Ale milé dámy, nebuďte najednou takové puritánky!
Těmi se stali až mnohem později ve středověku církevní hodnostáři – kdo jiný by měl bojovat se svátkem obscénnosti, když ne křesťané? Objevil se tedy symbol počestnosti kněz Valentin, o kterém se můžeme mimo jiné dočíst, že vykonal spoustu romantických skutků. Prý vyléčil slepou dívku, do které se zamiloval a později ji pak těsně před svou popravou poslal lístek se vzkazem „od tvého Valentina“. Jako mučedník byl církví prohlášen za svatého.
Když v roce 496 papež Gelasius I. poprvé stanovil uctívání sv. Valentina k datu 14. února, řekl o něm, že patří mezi ty: „… jejichž jména jsou právem uctívána, ale jejichž činy zná pouze Bůh“. Kdo by si však přesto chtěl svátek Valentýna užívat dosytosti celoročně (tak či onak), měl by se vrátit před rok 1969. Až do toho roku totiž katolická církev formálně uznávala celkem jedenáct svátků svatého Valentina. Kromě 14. února k nim patřily 7. leden, 2. květen, 16. červen, 31. srpen, 2. září, 25. říjen, čtyři listopadové dny (1., 3., 11. a 13.) a také 16. prosinec.
Čerpáno ze zdrojů: Wikipedia a Středověk
