Sedlčansko lze výstižně charakterizovat slovy doktora Skružného ke svému spolujezdci ve staré škodovce, psu jménem Karl von Bahnhof, ve známém filmu Vesničko má středisková: „Alpy tě ohromí Karle, ale tohle, to tě dojme.“
Právě filmaři byli ti, jimž krása přírody Sedlčanska učarovala – vedle již zmiňované veselohry Vesnička má středisková, to byly i filmy Na samotě u lesa, Trhák, televizní seriál Zdivočelá země, Farářův konec, Jak napálit advokáta, pohádka Honza málem králem a další.
——————
Sedlčansko je malebným koutem středního Povltaví, místem, kde se stýkají jižní a střední Čechy. Na severu a západě ohraničuje území Sedlčanska řeka Vltava, na jihu vrchovina Českého Meránu a Čertovy hrbatiny s nejvyšším bodem Javorovou skálou vysokou 723 m, s areálem Ski Relax Monínec a městem Sedlec-Prčice. Na východě přechází region plynule na oblast Voticka. Je to kraj přemyslovských knížat, slavných Rožmberků, rybníkáře Krčína i mocných Lobkowiczů, po nichž tu zbyly hrady, tvrze i zámky. Celému Sedlčansku vévodí gotický hrad Vysoký Chlumec.
Přirozeným centrem regionu je městečko Sedlčany, ležící asi 60 km jižně od Prahy. První písemná zmínka pochází již z roku 1057. Již od 12. století byly Sedlčany střediskem Středního Povltaví. Na počátku 14. století patřila tehdejší trhová ves Rožmberkům, kterým také patřily místní zlaté doly. Za vlády Karla IV. je ale museli vrátit královské komoře. V 15. století získalo město mnoho privilegií a do znaku Rožmberskou pětilistou růži.
V roce 1580 město získal známý stavitel rybníků – regent Jakub Krčín z Jelčan, který začal brzy vybírat od projíždějících kupců vysoké mýtné. Kvůli tomu se začali kupci městu vyhýbat a došlo proto ke sporu Krčína s tamním měšťanstvem. Další větší rozvoj města nastal až v roce 1894, kdy byla do města přivedena železniční trať Olbramovice – Sedlčany. Nová radnice byla postavena koncem 19. století a jsou na ni zabudovány pamětní desky zemřelých občanů v obou světových válkách.
Sedlčanské náměstí Tomáše Garrigue Masaryka zdobí v horní části morový sloup. Pannu Marii – Immaculatu na vrcholku štíhlého sloupu s iónskou hlavicí zhotovil v roce 1703 jeden z “českých” italských umělců Bernardo Spinetti. Kamenná balustráda po stranách pochází z roku 1716. Sochy sv. Josefa a sv. Anny z roku 1722 jsou připisovány pyšelskému sochaři Tomáši Hatlákovi.
Na náměstí Komenského ční bělostný kostel sv. Martina, který je jedním z nemnoha dochovaných obranných kostelů v Čechách. Město nikdy nemělo hradby a kostel stojící za hradbou na valech, kterou se procházelo dnešní zvonicí, plnil funkci jakéhosi útočiště. Za 2. světové války došlo ke zřízení nacistického vojenského prostoru a vystěhování Sedlčanska a Neveklovska (kde byla velká koncentrace tradičního českého obyvatelstva).
V roce 1960 byl v rámci reorganizace státní správy zrušen správní Sedlčanský okres, Sedlčansko přešlo pod okres Příbram. V roce 2003 došlo k reformě veřejné správy, byl zrušen příbramský okresní úřad a většinu jeho pravomocí týkající se regionu Sedlčanska převzala sedlčanská radnice. Sedlčany se znovu staly obcí s rozšířenou pravomocí.
V současnosti osmitisícové městečko Sedlčany je přirozeným kulturním centrem, najdeme tu kulturní dům s divadelním, koncertním a společenským sálem a kinem. Mezi další důležité kulturní stánky patří například také městské muzeum s výstavní síní a přednáškovým sálem nebo městská knihovna. Mezi neznámější kulturní akce patří jarní hudební festival Sukovy Sedlčany.
V Sedlčanech najdeme i známé univerzální motoristické závodiště Sedlčanská kotlina. Dále je tu množství sportovišť jako jsou krytý zimní stadion, městský fotbalový stadion, lehkoatletický stadion Taverny, tenisový areál, sportovní hala, softbalová Pegas aréna, tělocvičny a další menší tréninková a rekreační hřiště pro venkovní sporty. Ze Sedlčan pochází a světlo světa tu spatřil v celé republice známý Pepa – Sedlčanský hermelín.
Sedlčany 2009
