V dnešní době, kdy většina tradičních českých zvyků upadá pozvolna v zapomenutí, nebo jsou často nahrazovány zvyky importovanými z Ameriky, jsou naštěstí pochůzky Mikuláše s čertem a s andělem v podvečer 5. prosince stále běžné. Sice je dost často místo andělského zvonění a čertovského řinčení řetězu doprovází rány petard, ale vcelku se to nechá snést a většina návštěvníků takovýchto veřejných akcí s tím už dopředu počítá.
K svátku svatého Mikuláše (6. 12.) se vztahuje řada lidových pranostik, z nichž naprostá většina mluví o prosincovém oteplení. „Svatý Mikuláš splachuje břehy“, nebo „Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý“. Dříve opravdu tak bývalo, tomuto období se říkalo Mikulášská obleva nebo také Ondřejovsko-Mikulášské teplo. Někdy pršelo tak, že se rozvodňovaly potoky i řeky. Jiné pranostiky se vztahují k počátku zimy: „Na svatého Mikuláše už je zima celá naše“, či „Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší“.
Z minulosti se uchoval další zvyk, kdy naši předci dávali dětem za okno dárky, což většinou bývaly cukrovinky a ovoce. I dnes brzy ráno, na svátek svatého Mikuláše, můžeme za nejedním oknem takový balíček zahlédnout. „Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary,“ píše na svých stránkách Wikipedia.
Ilustrační foto: pixabay
