Pálení čarodějnic o posledním dubnové noci má dlouhou historii, podobně dlouhou historii má také naše městečko Sedlčany. Ve starých pramenech se například dozvíme, že město nemělo nikdy hradby, přesto jeho obyvatelstvo ve vymyšlené pověsti (Rosa) porazilo husitské vojsko vedené samotným Žižkou. Nad městem stával vrch Šibeniční, kde se údajně konaly popravy, možná se zde upalovaly i ženy neřestné, či přímo čarodějnice. Vrch zůstal vrchem, jen změnil postupem času jméno na Šiberný.
V novodobé historii města, tedy myšleno po roce 1989, se změnilo mnohé. Například město, respektive jeho hlavní náměstí se konečně dočkalo i žulového opevnění… Přesto jen pamětníci si dnes už vzpomenou, že začátkem novodobé třiadvacetileté historie se na náměstí prvně a také naposled pálily čarodějnice. Nebylo nás moc, co jsme tuto taškařici uspořádali, ale v té době ještě šlo pod hlavičkou Občanského fóra mnohé. Nebyla městská policie, nebyly kamery, co nebylo zakázáno bylo povoleno, námi nově dosazení komunální politici tomu (i jiným ptákovinám) dokonce v té době ještě fandili…
V kalendáři byl poslední duben roku 1990, radost z nově nabité svobody byla tenkrát veliká. Májka se vezla za traktorem ze soukromého lesa z Doubravice, na náměstí vyhrávala hudba, zpívala Světlana Nálepková z Mimtria, pivo se tehdy prodávalo za korunu a dvacet haléřů, lidí se sešlo „jak o prvním máji“. Rudá čarodějnice se srpem a kladivem v ruce se nechtěla rozhořet, nakonec plamenům naší naděje, ač dost nerada, přesto podlehla.
Mnohé se od té doby změnilo, přesto současné „politicko-korupční čarodějnice“, s nově upravenými frázemi a hesly, kolem nás obcházejí stále… Jen prsty mají delší, místo hvězd jiné symboly a kapsy o mnoho hlubší! Rok od roku tak stále víc nabývám pocitu, že by už zase stálo zato akci zopakovat, s nejednou takovou „čarodějnicí“ se na rynku rozloučit a pak ji upálit…
Ladislav Havel – 30. dubna 2013
